Episode Details

Agentura STEM spolu s Institutem 2050 vydala velkou analýzu postojů Čechů ke změnám klimatu a politik s tím spojených. Výzkumníci zjistili, že ke změnám klimatu se nestavíme černobíle. Veřejnosti není ochrana životního prostředí lhostejná, ale z opatření má obavy.

Hostem podcastu Stopáž byl ředitel agentury STEM Martin Buchtík. V rozhovoru popisuje, jak se Češi v názorech na klimatickou problematiku liší, jaká opatření jsou pro ně přijatelná a jaká už ne.

Váš průzkum mě, jako věčného skeptika, vlastně docela příjemně překvapil. Pochopil jsem ho jednou větou tak, že Češi věří, že změna klimatu existuje, jsou ochotní tomu do jisté míry uzpůsobit svůj život, ale téměř všichni mají obavy z možného poklesu nějaké svojí životní úrovně. Je to tak?

Já si myslím, že ano. Ale samozřejmě je to složitější, a to hlavně s omezováním se nebo se změnou životního stylu. A pokud bych měl říct jednu větu já, tak jestli chceme transformaci, jestli chceme bojovat se změnou klimatu a s jejími dopady, dokud tato transformace nebude především sociální projekt a nebude brát ohledy na všechny možné skupiny ve společnosti, pak neproběhne vůbec nebo bude přinejmenším stěží prosaditelná.

Překvapilo mě, že to není tak, že se mezi sebou hádají jenom „ekofanatici“ a „spalovači dinosaurů“ a že zbytku společnosti je tohle téma víceméně tak nějak jedno, ale že česká společnost se dělí do mnoha různých skupin…

Ostatně jako skoro ve všech tématech, jsou tyto póly třeba 10, maximálně 20 % lidí. Ale jsou to ti, kdo jsou nejvíc vidět a slyšet, objevují se nejvíc v médiích. I proto jsme donedávna měli pocit, že třeba půlka lidí říká, že klimatická změna neexistuje. Jednoduše proto, že jejich mluvčí dostávali velký prostor v médiích. To už dnes neplatí.

Ve společnosti máme zhruba 20 % lidí, kteří říkají, že změna klimatu se musí řešit hned a že nám vlastně transformace prospěje ekonomicky a celý proces je spíš příležitost. Nutno říci, že tato skupina jsou častěji lidé vzdělaní a bohatší. Je třeba si uvědomit, že podporovat klima a bojovat proti klimatické změně je v České republice tak trochu ekonomický luxus.

Dalších 25 % říká: ano, pojďme to řešit hned, ale nejdřív musíme správně analyzovat ekonomické dopady, jelikož z nich máme obavy. Potom máme skupinu, která si je nejistá. Jsou to často i lidé, kteří vůbec nesledují veřejné dění. To je asi 16 %.

Dalších 16 %. jsou tradiční skeptici. Lidé, kteří říkají, že každá změna, která se na nás valí, posílá svět někam do záhuby. A pak je tu 20 % lidí, kteří říkají, že klimatická změna neexistuje nebo s ní není potřeba nic dělat. A nebo že to, co se děje, je jenom politický projekt, a proto je potřeba ho odmítnout.

Tato skupina je sama o sobě mnohovrstevná. Jsou v ní částečně i lidé, kteří hodně prosazují dezinformační narativ ve všech možných příkladech. Typicky, že Rusko bojuje za své spravedlivé zájmy, že na ukrajinské straně bojují neonacisté a tak podobně. Zároveň jsou v ní i lidé velmi vzdělaní, kteří popisují proč a jak je tato změna škodlivá pro celou českou ekonomiku.

Je něco, na čem se česká společnost shodne?

Jestli je na něčem shoda, tak na tom, že by se něco dít mělo a tohle téma by se mělo řešit. Není ale shoda na tom, jak ho řešit. To odpovídá dlouhodobému postoji české společnosti v tom, že je vynikající v identifikaci problému. Změna klimatu existuje, důchodová reforma je potřeba a covid tady nechceme. Ale už už není jednotná v tom, jak nastalý problém řešit. Jestli se na něčem shodujeme, tak na tom, že neřešit problém je úplně špatně. A když už by ho někdo řešit měl, tak je to především stát a politici. Ostatně od toho je přece máme. Sekundárně pak také firmy a až poté domácnosti, které už jsou přece jen